Jak rozvíjet své vnímání v běžném životě

Rodíme se jako přirozeně intuitivní tvorové. Miminko ještě nerozumí, co mu říkáme a tak je plně napojeno na energii své maminky. Když je maminka smutná anebo vystrašená, miminko to cítí také. Takto napojeni na sebe jsou už dávno v bříšku. Když rodiče sestaví talíř plný různých druhů jídel – kukuřice, hrášek, maso, zelenina, příloha…., malému, třebas i ročnímu dítěti na stůl, dítě si automaticky vybere to, co je pro jeho tělo nejpřínosnější. Bohužel naše naprogramování plynoucí z minulých generací je tak silné, že dětem nutíme jíst i to co nechtějí. Mluvím ale o velmi malém věku, kdy děti ještě neznají hranolky, pizzu a sladkosti. Jakmile dospějí do tohoto věku, zde už se vnitřní vedení spíše vytrácí, protože dítě je lapeno v kolektivním vědomí požitku chutí a toho, že je to normální.

Jak dítě roste, jeho intuitivní vedení je čím dál slabší. Je to z toho důvodu, že žijeme v systému, který má nějaká pravidla a v těchto pravidlech jsme i my byli naprogramováni. Cca od 6. roku dítě začíná přebírat kolektivní nastavení a dochází často k odpojování sebe samého. Místo toho, aby byly děti vedeny ke svým pocitům, sebeuvědomování, opravdovému rozvoji vlastního potenciálu, jsou v podstatě potlačované ve prospěch kolektivních anebo osobních programu a přesvědčení. Pokud dítě cítí, že to tak nechce dělat, většinou takový názor nikoho nezajímá. Je mu často odpovězeno, že takhle je to správně, i když dítě cítí, že to správné není. Pokud cítíme, že něco není správně, říká nám to naše duše. My jsme zde systémem vedeni k odpojování se od své duše a toho, co bychom chtěli my, a jsme programováni na to, co chce systém. Druhý důvod, proč se intuitivní vedení pomalu vytrácí je fakt, že okolo 12tého roku začínají v dětech pracovat hormony zodpovědné za přechod do dospělosti. Vedení přejímá ego a dolní čakry zodpovědné za přežití sebe i budoucího rodu. Je to přirozené, nicméně v současné době až příliš zvrácené. Tlak na výkon, vzhled, dokonalost, tedy velkou povrchnost uvrhá dospívající do depresí z vlastní nedokonalosti. Pozornost je až příliš směřována ven a téměř vůbec dovnitř. Vzniká nerovnováha.

Toto je potřeba si uvědomit a začít se vracet sami k sobě v jakémkoliv věku. U dětí je možnost dělat to tak, že je vyslechneme a budeme brát jejich názory vážně. A budeme si uvědomovat, že to cítí jinak a že to, co je naše cesta, naše pravda a naše přesvědčení, není také jejich cesta a jejich pravda.

Rozvíjet intuitivní vnímání je důležité nejen v dětství, ale během celého života. Intuitivní vnímání je naše jedinečnost, která nás odlišuje od ostatních tvorů na planetě Zemi a díky ní se můžeme rozvíjet, lépe porozumět sami sobě i tomuto světu a jeho zákonitostem. Pochopení intuitivního vnímání je cesta k srdci a naší duši.

Je jakousi neviditelnou schopností, kterou máme zabudovanou v sobě, o kterou se potřebujeme starat, uvědomovat si jí a rozvíjet jí. To nejdůležitější pro náš život je totiž očím neviditelné.
Můžeme si představit, že naše mysl je rozdělena na 2 poloviny. Pravou a levou hemisférou. Pravá je ta kreativní a levá ta logická. V dnešní době je zcela upřednostňována levá, protože ta je zodpovědná za výkon, který je v současné době vyzdvihován. My samozřejmě potřebujeme obě hemisféry a jejich vyváženost. Nepotřebujeme jen výkon a tlak, ale také harmonii a lásku.

Pokud se uvolníme, více zrelaxujeme, začne se naše mysl ladit pomyslnou anténkou na intuitivní vedení. Najednou nepotřebujeme přemýšlet, analyzovat nebo hledat informace, protože v tomto vedení jsou k dispozici. Začneme se více soustředit na své pocity a na to co nám uvnitř přichází za informace. Určitě to znáte a někdy jste zažili pocit, že „to špatně dopadne“, nebo „já jsem to tušila“, nebo „já věděla, že to mám udělat“, a to je přesně to co nás vede. Ale spousta z nás to často neposlouchá.

A jak tedy můžeme toto vnímání rozvíjet v každodenním životě?
Je to celkem jednoduché, avšak vyžaduje to uvědomění. Je třeba začít snižovat aktivitu svých myšlenek. Např. Tím, že se budeme pravidelně několikrát během dne zastavovat a uvědomovat si přítomný okamžik. Jen se zastavit a pozorovat. Můžeme si jen tak sednout do křesla a koukat se na stěnu nebo se koukat z okna. Nebo zavřít oči a jen tak být.

Intuice k nám promlouvá stále, ale skrze obrovské množství myšlenek jí nevnímáme. Vnímáme jí vždy, když k nám promluví v nestřeženém okamžiku naší racionální mysli. Je to vědomá cesta každého z nás, aby cíleně začal svou mysl zpomalovat, a čím bude mysl pomalejší, tím zřetelněji své vedení uslyšíme.

Dalším efektivním cvičením v každodenním životě je používání opačné ruky. Jezte polévku opačnou rukou a najednou se celá vaše pozornost přenese na jídlo, nebo si čistěte zuby opačnou rukou. Všechny činnosti opačnou rukou efektivně propojují hemisféry a přenášejí nad do přítomného okamžiku…

Od té doby, co cvičím různá prstová cvičení a používám opačnou ruku my přestaly vypadávat předměty z ruky a přestala jsem bourat do futer. Jooo to je takové srandovní, často se mi stávalo, že když jsem chtěla zahnout do dveří větší rychlostí, netrefila jsem se do nich a nabourala do futer :-D. Od té doby, co cvičím, už se mi to nestává.

Do běžného života také můžete zahrnout velmi krásnou a účinnou techniku, kterou praktikuji téměř stále. Je to praktika, dívání se srdcem. Ve chvíli, kdy se přestaneme dívat svou racionalitou, tedy stále jen efektivně, přestaneme hodnotit a posuzovat, frekvence našeho mozku se zpomalí a my se přesouváme do nižší frekvence alfa. Zde je naše mysl připravena přijímat vedení za hranicí naší mysli. Dívání se srdcem přináší všem zúčastněným bezpodmínečnou lásku a světlo do života.

Pobývání v přírodě je další skvělou přirozenou součástí života. Není nad procházku v krásném počasí anebo si jen tak lehnout do trávy. V přírodě máme někdy pocit, že se naše myšlenky zastavily.
Zdravé jídlo, plné enzymů a života je také tou správnou cestou ke zvýšení intuitivního vedení. Protože správná výživa vyživuje mozek.

Naslouchání svým pocitům je asi nejdůležitější vědomou cestou k intuitivnímu vnímání. Byli jsme opravdu učeni své pocity přehlížet a potlačovat, ale je třeba si uvědomit, že nyní už nemusíme. Uvědomme si, že my jsme tvůrci svého života a zkrátka se rozhodněme, že nyní jsme na prvním místě my sami, naše přání a že to co cítíme je opravdové.
S láskou