Jak ke mě osobně intuice promlouvá

Intuice vlastně ke mně promlouvá neustále, každý den a to už od dětství. A tak to intuice dělá naprosto s každým. Jediný rozdíl je, zda jí slyšíme, posloucháme anebo zda si jí vůbec uvědomujeme. Spoustu nápadů a varování, která nám přicházejí na různá témata, přicházejí skrze intuici, jenom si to spousta z nás neuvědomuje.

Dokonce je mnoho lidí, kteří tvrdí, že intuici vůbec nemají. To je samozřejmě omyl, mají jí úplně všichni lidé, jen jí nevnímají a neuvědomují si ji. Ve chvíli, kdy si intuici začneme uvědomovat, začne být mnohem hlasitější. Přichází často skrze hotové obrazy, okamžité myšlenky – zkrátka „to vím“ anebo nejčastěji skrze naše pocity. A to buď příjemné, nazývejme to dobrým pocitem anebo nepříjemné, ty nazývejme nepříjemným pocitem.

Příklady toho, jak ke mně intuice promlouvá budou podobné s těmi vašimi. Vždy když intuice přichází, nejsou to opravdová slova, je to pocit, který v sobě vždy ukrývá nějakou informaci a je potřeba, aby můj mozek tuto informaci přeložil. Je to sranda a často se tomu směji, jak si s intuicí povídá má racionální část.

První příklad: když chci jet nakoupit na oslavu narozenin a intuice mi posílá informaci, že žádná oslava nebude. A já (tedy moje racionální já) si říkám, proč? vždyť už je pátek a oslava je zítra. Nooo, a za pár hodin dostaly obě děti horečky a bylo po oslavě :-).

Druhý příklad:  když jedu po silnici a najednou přijde pocit, že se na silnici objeví srnka. V takovém případě tedy vždy poslechu a vždy se objeví.

Třetí příklad: Jednou jsem jela a je to už docela dlouho do prázdné křižovatky, kde mi svítila zelená. Přišel opravdu těžký nepříjemný pocit se vzkazem, abych na konci křižovatky zastavila. Racionální mysl samozřejmě protestovala, proč by měla zastavovat, když mi svítí zelená. Ten pocit byl ale tak silný, že jsem zastavila, jako kdyby něco ve mně, už bez mého rozhodnutí pomohlo šlápnout na brzdu. A samozřejmě ve chvíli, kdy jsem zastavila projelo zleva auto. Asi si umíte představit, jak bych dopadla.

Intuice k nám může promlouvat nepřímo na otázku, kterou se ptáme.

Příklad: Dcera hledala plyšáka, když jsme to ve 21:30 již vzdali, že jdeme spát, napadla mě myšlenka, abych dceři dala peníze, co jí posílá babička. Když jsem sáhla po tašce, hádejte co za taškou bylo?

Znáte takové to „já jsem to tušila“, „já jsem to věděla“, no tak to je ono. Intuice přichází náhle, bez varování, bez přemýšlení, bez jakéhokoliv zásahu racionální mysli. A to je důležitá informace.

Jakmile se vaše mysl v něčem hrabe, ať je to pozitivní, či negativní, není to intuice. Intuice přijde rychle a také rychle odejde, nezůstává. A my si jí buď všimneme anebo nevšimneme. Každopádně informace skrze ní dostáváme stále. Záleží jen na naší pozornosti, přítomnosti a vnímání a chce to trochu cviku.