Monika Nisznanská
lektorka semináře Léčení vnitřního dítěte

Dětství
Dopátrala jsem se, že jsem vznikla z jednoho jediného spojení. Asi jsem sem hodně chtěla.   To, co následovalo, už zas až tak radostné nebylo. Táta nevěřil, že jsem jeho, proto v mém životě nikdy nebyl a máma chtěla kluka. Navíc byla nemocná a umřela, když mi bylo 10 let.

Pak mě vychovávala teta, se kterou jsme si vzájemně uštědřily další hluboké rány ve vztahu plném nepochopení, zákazů a chorobných závislostí. Dnes už s velkým odstupem zároveň vidím, za co jí můžu být vděčná.

Chybějící porozumění a lásku jsem hledala u starších žen a vlastně i mužů. Ztrátu každé blízké osoby jsem nesla hodně těžce. Na jednu stranu jsem snadno přilnula ke každému, kdo mi projevil náklonnost, a na tu druhou jsem k sobě nikoho nedokázala opravdu pustit z podvědomého strachu z další ztráty.

                             ...uzlíček nervů a kontroly.
 
Neměla jsem se ráda a nevěřila si. Dokola jsem řešila, co mi kdo řekl a co jsem měla udělat jinak. Všechno a všechny jsem potřebovala mít pod kontrolou, aby se nedej bože nestalo něco, co by mě zkontaktovalo s mými emočními zraněními. Žila jsem v obrovském napětí, což se začalo projevovat i na mém zdraví.

Vztahy v mé rodině byly napjaté a kolem sebe jsem měla jen pár přátel, mužského rodu žádné. Často jsem okolo sebe kopala a vinu za moje trápení dávala ostatním.

Když jsem svému partnerovi přišla na nevěru, zlomilo mě to. Chtě nechtě jsem si však po čase musela přiznat, že jsem k dění v našem vztahu přispěla svým 50% dílem, za který jsem zodpovědná. V tom momentě mi došlo, že pokud chci ve svém životě nějakou změnu, potřebuju začít u sebe. Dnes jsem přesvědčená, že chtít po partnerovi všechno, čeho nám nedostalo v rodině, je ve vztahu cesta do pekel.

Našla jsem cestu ven...
 
Tenkrát poprvé jsem se rozhodla následovat svůj vnitřní hlas a odešla po sedmi letech vztahu. Bylo to dva roky po naší epizodě s nevěrou, těsně před stavbou společného domu a s hypotékou na krku. Vydala jsem se na cestu sebepoznání a uzdravování hlubokých ran v mém srdci, i když to mnoho lidí kolem nechápalo.

Netrvalo dlouho a potkala jsem muže, který po té cestě šel se mnou. Vedle něj jsem naplno zažila, jaké to je být přijatá se vším všudy, respektovaná a podporovaná. Až ve vztahu s ním jsem objevila své vnitřní dítě a našla tak své životní poslání, pro které každé ráno vstávám s chutí.

Díky terapii vnitřního dítěte se mi významně podařilo rozpustit mou žárlivost. Čím víc svobody a uvolnění ode mě přicházelo, tím raději se ke mně můj muž vracel domů.

Až vedle něj jsem začala rozkvétat v ženu a mohla se věnovat jen tomu, co mi dává smysl a co mě baví. Zjistila jsem, že když každý ve vztahu pečuje o svůj vnitřní svět a oba o kvalitu vztahu, může být ve vztahu rok od roku líp.

Vzájemně jsme se podporovali a dál se podporujeme, dnes už jako velmi blízcí přátelé, v nalezení seba sama, následování svého vnitřního hlasu a své nejhlubší pravdy.

Jak vypadá můj život dnes?
 
Trvalo to sice dlouho, ale podařilo se mi naplno vystoupit z role oběti a stát se tvůrkyní svého života. A šlo to ještě dál. Dnes už vím, že se můžu odevzdat životu a s důvěrou, že se vše děje nejlíp jak může, plout na jeho vlnách. 
Své bolestné dětství vnímám jako svůj největší dar. 
Mám se ráda a už pro nikoho sebe nezaprodám.
Dokážu se za sebe postavit a pečovat o svůj prostor.
Věnuju se už jen činnostem, které mě baví a dávají mi hluboký smysl.
Do života mi přišlo mnoho nových přátel i mužských, se kterými sdílím stejné hodnoty.
Mám kolem sebe už jen lidi, kteří mě přijímají takovou, jaká jsem, chtějí se mnou být a radují se se mnou.
Lidi, kteří mi nejvíc ublížili, dnes vnímám jako své nejcennější učitele a děkuju jim.
Nic si neberu osobně a do svých vztahů vkládám především lásku a respekt.
Narovnala jsem vztahy v mé rodině, každý tam teď má své místo.
Nikoho se nesnažím měnit, jen sebe sama a to jen ve smyslu uzdravení se.
Převzala jsem plnou zodpovědnost za kvalitu svého života.
Tohle vše může díky léčení vašeho vnitřního dítě vstoupit do života i vám.