Lenka Andrlová - lektorka pro Žatec

V dětství jsem chtěla pomáhat druhým lidem, konkrétní představu jsem ale neměla. Pamatuji si však na okamžik vedené relaxace po cvičení v Luhačovicích, kam jsem jako malá jezdila do lázní. Byly to pro mě do té doby nepoznané, ale tak úžasné pocity, které jsem zažívala, že jsem si řekla, že bych se relaxacím chtěla věnovat až budu velká. Chtěla jsem ty úžasné pocity zprostředkovat i dalším lidem.
Vždy mě zajímaly věci mezi nebem a zemí, nedokážu slovy popsat, jak moc mě to k těmto věcem táhlo a táhne doteď. Také jsem měla pocit, že mi v mém životě něco chybí.
První střípky mé změny a toho, že je možná vše trochu jinak, než je nám předkládáno, začaly knihami Celestýnské proroctví  a Alchymista. Pak uplynul nějaký čas a já na tyto knihy pozapomněla. Ovlivněna systémem, rozumem a mými programy mysli, jsem spadla do začarovaného kruhu toho, co mi říkal právě rozum. Po střední škole se zaměřením na sociální péči, jsem úspěšně vystudovala vyšší odbornou školu v oboru nutriční terapeut a pak vysokou školu v oboru ergoterapie. Bohužel v tu chvíli to, co by chtělo srdce, bylo potlačeno. V této době jsem se také nechala pokřtít, ve snaze najít to, co mi v životě chybělo. Bohužel jsem si za nějaký čas uvědomila, ve vší úctě k lidem, kteří to mají jinak, že tudy má cesta  nevede. V mém vnímání je Bůh čistě bezpodmínečná láska, která tu není od toho, aby soudila a trestala lidi za chyby.
Další stupeň k mé postupné osobní změně bylo narození dcery. Ta je mou velkou učitelkou a poukazuje mi stále na věci, ve kterých mám rezervy a měla  bych na nich zapracovat :-). Až v roli matky jsem si uvědomila, že patřím mezi lidi s vysokou citlivostí a některé situace a věci zvládám prostě jinak než ostatní.
Jako malá jsem měla spíš tendence tuto citlivost v sobě skrývat a potlačovat ve snaze někam zapadnout, citlivost jsem brala jako nevýhodu a špatnost. Dlouhé roky potlačování pocitů a emocí se samozřejmě podepsaly na mém zdravotním stavu.
Věřím, že vše se dělo pro mé nejvyšší dobro, abych mohla být tam, kde teď jsem. A mohla si uvědomit, že prostřednictvím mých pocitů, ke mně promlouvá skrze srdce intuice. Nyní svou citlivost beru jako dar.
Po návratu z mateřské dovolené do práce, jsem si v průběhu tří let uvědomovala, že mě má dosavadní práce nenaplňuje a postupně bylo čím dal tím víc těžší a těžší v této práci setrvat, protože jsem v ní nenacházela hloubku po níž mé srdce toužilo. Přála jsem si nalézt práci, kterou budu dělat s láskou a radostí, která bude v souladu s mou duší. Když jsem na tomto přání přestala lpět a pustila jsem ho, narazila jsem po nějaké době na sociálních sítích na slovenskou Školu Intuicie. Byla jsem z toho konceptu nadšená a říkala jsem si, to je ONO, to co jsem hledala, jen je škoda, že taková škola není i u nás v ČR.
Po pár dnech jsem tuto školu záhy našla i u nás 🙂 Otálela  jsem s přihlášením se do lektorského kurzu, protože to pro mě bylo opravdu velké přání, nakonec i vlivem synchronicit, jsem v lektorském týmu Školy Intuice a jsem za to moc vděčná.

Je mi ctí, že mohu vést děti a zároveň i jejich rodiče k naslouchání jejich vnitřního hlasu a k rozvoji (jejich) intuitivních schopností.

Chtěla bych děti  podpořit na jejich cestě k vytvoření si důvěry v jejich intuici, aby se podle ní dokázaly v budoucnu rozhodovat a mohly žít život v souladu se svou duší a byly šťastné.  

Vnímám to, jako velice důležité a smysluplné poslání v dnešní době, kdy nás systém vede bohužel opačným směrem a snaží se nás odvést od nás samotných, od naší duše.